Máme v sobě kvality, ale i stinné stránky. Indiánské přísloví praví, že máme v sobě dva vlky, jednoho dobrého (naše kvality) a jednoho zlého (naše stíny). A je na nás, kterého se rozhodneme krmit. Ten pak ovládne náš život. Dilema, které poprvé přijde na prahu dospělosti.
Rozmlouvám se sedmnáctiletou dívkou, která tápe na hraně. Neví co s darem svého života. Pro mnoho lidí nepochopitelné. Neměla kolem sebe správné vzory, neví jak žít jinak.
Mládí nám dává pocit nesmrtelnosti. S mládím jsou možnosti života před námi, dobré i ty špatné. Jak lákavé v představách nekonečného bytí jsou cesty rychlého zisku.
Rychle si užít, urvat co můžeš ze situace, nechat se k někomu připoutat, něco zažít. Něco, co rozpumpuje adrenalin, zažene šedivou těžkost všedních dní.
Jde však o pouhý únik od reality. Možná jde o krátkodobou úlevu, že můžu udělat něco, co se nesmí a tím se stávám pro sebe i okolí zajímavější.
Možná je za vším touha po lásce. Zákonitosti života jsou však jasné, rozhodneme-li se pro snadný rychlý zisk, přinese nám to z dlouhodobého pohledu ztrátu.
Ztrátu, kterou pod vlivem nekonečnosti mládí neodhadnu. Ztráta může být nevratná, ať v podobě ztráty vztahů, finanční zátěže, v nejhorším i ztráta svého zdraví a lidské důstojnosti.
Dívám se na ni a chci ji toho tolik říct. Předat jí myšlenky, vysvětlit zákonitosti. I kdybych si hlas vymluvila, i kdybych vše sepsala, nezmění se nic. Ona je ta, kdo se rozhodne, co chce slyšet. Ona je ta, kdo rozhodne, co pro ni bude důležité, kam nasměruje svoji pozornost. Ona je ta, kdo si zvolí, kterého vlka v sobě bude živit.
Siouxové mají přísloví " Člověk se musí popálit, aby se naučil, že má nechat oheň na pokoji".
Doplním k tomu, že není nutné se popálit a na následky živořit či zemřít, když vím, že po prvním dotyku se spálím. Stačí mít bystré smysly a vnímat znamení a indicie na cestě životem. Vše co potřebuješ již máš, své kvality. Na nich postav základy svého života. I přesto že se ti zdá, že nemáš nic, opak je pravdou, vše co potřebuješ již máš. Máš to v sobě.
Smysly jsou v mládí ostré a neměly by se záměrně otupovat, ale naopak vybrousit je jako diamant a růst do moudrosti. Tvůj bystrý mozek, tvé láskyplné srdce a tvé dokonalé tělo ti pak dovolí, vnímat realitu. Realitu takovou jaká doopravdy je, bolestivá ale i radostná. Protože bolest patří k životu a skrze její poznání a smíření vede cesta ke smysluplnému žití.
(Pro mé andělské čertice z projektu, na kterém pracuji.)
S vírou a s důvěrou, Dáša Červenková